Historie očkování

Počátky očkování

Vakcíny se používají již více než 200 let, od roku 1796, kdy byla vyvinuta vůbec první vakcína, a to na ochranu proti pravým neštovicím, což je nemoc, která vedla k úmrtí až poloviny nakažených a která si vybrala na lidské civilizaci krutou daň. 

Před vyvinutím této vakcíny se lidé spoléhali na proces zvaný variolace – vpravení malého množství virů (obsažených v hnisu z pravých neštovic) od uzdravených pacientů s pravými neštovicemi pod kůži. Variolace se do Evropy dostala z Asie a Afriky, kde se používala stovky let. Hrozilo však při ní riziko nákazy nemocí, před kterou měla chránit. Vyvinutí vakcíny, která byla bezpečnější a účinnější, znamenalo, že lidé mohli být chráněni proti pravým neštovicím, aniž by jim hrozilo, že jimi onemocní.

Ve vakcíně byl použit materiál z kravských neštovic, což je mnohem méně nebezpečná nemoc podobná pravými neštovicím, k ochraně lidí před pravými neštovicemi, aniž by hrozilo, že jimi onemocní. Vakcína proti pravým neštovicím byla živá oslabená vakcína, která používala slabší verzi choroboplodného zárodku/viru k imunizaci lidí proti němu.

K vymýcení pravých neštovic však došlo až pomocí celosvětové očkovací kampaně ve 20. století (v roce 1980). Díky plošnému očkování nemoc, která jen ve 20. století zabila stovky milionů lidí, již nepředstavuje riziko pro lidské zdraví a nikde na světě se již nepřenáší. Poslední případ pravých neštovic u člověka byl zaznamenán v roce 1978. Pravé neštovice jsou první a jediná lidská nemoc, kterou se podařilo vymýtit. 

Století objevů

Po vyvinutí vakcíny proti pravým neštovicím začali vědci zkoumat možnost použití očkování k ochraně před jinými nemocemi. V průběhu dalších sta let vyvinuli vědci způsob prevence onemocnění vzteklinou po kontaktu s ní. Použili při tom podobnou metodu jako u vakcíny proti pravým neštovicím. Vědci také úspěšně identifikovali kmen bakterií způsobující záškrt, což byl zásadní krok při vývoji vakcíny proti této nemoci. 

Na konci 19. století vědci zjistili, že bakterie usmrcené teplem nebo chemickými látkami v laboratoři stále dokáží vyvolat reakci imunitního systému. V roce 1896 byly vyvinuty první inaktivované vakcíny k ochraně lidí před infekcí bakteriemi tyfu a cholery. 

Očkování v moderní době

Předpokládá se, že pandemie španělské chřipky v roce 1918 si na celém světě vyžádala životy až 50 milionů lidí. Během této pandemie probíhal rozsáhlý výzkum zaměřený na výrobu vakcíny proti chřipce. Kvůli nedostatečnému pochopení nemoci (dlouho se mělo za to, že ji způsobují bakterie) však byla první vakcína proti chřipce schválena k použití až v roce 1945.  Ve vakcíně byly úspěšně použity inaktivované chřipkové viry, které učily tělo, jak se virům chřipky bránit. Zatímco předchozí inaktivované vakcíny cílily na bakterie, vakcína proti chřipce byla první inaktivovanou vakcínou poskytující ochranu proti virům. Od té doby se každý rok vyrábí nová vakcína proti chřipce, která pomáhá chránit komunity před touto nemocí. 

Ve 20. letech 20. století vědci zjistili, že přidáním určitých látek do vakcín lze bezpečně posílit imunitní reakci těla. Objevení adjuvans bylo průlomem. Vedlo k vyvinutí první vakcíny proti černému kašli v roce 1932, která byla posílena hliníkovými solemi. Hliníkové soli se dodnes používají jako adjuvans v některých moderních vakcínách.

Pokroky, díky nimž byla úspěšně vyvinuta vakcína proti chřipce, vedly vědce také k objevení vakcíny proti dětské obrně, nemoci, která v Evropě vedla k úmrtí více než 2 milionů lidí a milionům dalších způsobila zdravotní postižení, které změnilo jejich život, než vakcína tuto nemoc v Evropě vymýtila. Tato inaktivovaná vakcína byla poprvé podána velkému počtu lidí v roce 1954 ve Spojených státech. V současné době je vakcína proti dětské obrně zahrnuta do očkovacích kalendářů dětí v celé Evropě i na celém světě, aby byla zajištěna ochrana všech dětí. Díky plošným očkovacím kampaním byla Evropa v roce 2002 prohlášena za region bez dětské obrny. 

V roce 1963 byla vyvinuta vakcína proti spalničkám, které jsou další významnou příčinou úmrtí a celoživotního zdravotního postižení v Evropě. Od té doby byla vakcína zařazena do vnitrostátních očkovacích kalendářů v celé Evropě i na celém světě, díky čemuž počet případů spalniček dramaticky klesl a dopad této nemoci se výrazně snížil. K propuknutí nákazy však stále dochází, což ukazuje, jak důležité je nepolevovat v očkování. 

Prohlubování znalostí

Ve druhé polovině 20. století došlo k prohloubení našich znalostí o imunitním systému, nemocech a genetice a vědci nalezli nové způsoby, jak nám pomoci chránit se před nemocemi. V 60. letech 20. století objevili protein (bílkovinu), který umožňuje viru hepatitidy B způsobovat onemocnění. Tento objev využili v roce 1981 k vývoji první vakcíny na bázi proteinů k ochraně před tímto virem, která využívá malou část viru k tomu, aby naučila tělo, jak se bránit proti onemocnění.
V roce 1972 byla poprvé v laboratoři úspěšně použita vakcína na bázi virových vektorů, trvalo však téměř 50 let, než byl tento typ vakcíny schválen k použití u lidí (k prevenci eboly).  

V 60. letech 20. století byla objevena mRNA (mediátorová ribonukleová kyselina). mRNA je podobně jako DNA součástí kódovacího systému používaného k tvorbě proteinů. Několik dalších desetiletí vědci zkoumali, jak by se mRNA dala využít k prevenci nemocí. Až o několik desítek let později byla objevena účinná metoda, jak dopravit mRNA do těla. V 90. letech 20. století byly testovány mRNA vakcíny proti chřipce a v roce 2013 potenciální vakcíny proti vzteklině. První mRNA vakcíny byly zpřístupněny teprve během pandemie covidu-19, a to díky uvolnění dalších finančních prostředků, bezprecedentní mezinárodní spolupráci a obnovenému úsilí na vývoji tohoto typu vakcín. 

Základy pro budoucnost

Očkování, jak ho známe dnes, existuje již celé generace a významně snižuje daň, kterou si nemoci, jimž lze předcházet očkováním, vybírají na jednotlivcích, rodinách a komunitách na celém světě. Nyní máme vakcíny proti řadě infekčních nemocí. Poznatky získané během více než 200 let dlouhé historie vědeckého výzkumu a vývoje jsou i nadále základem pro budoucí vývoj. 

 

1796 – vůbec první vakcína

Živá oslabená vakcína, která k ochraně lidí před nebezpečnějšími pravými neštovicemi používá hnis z kravských neštovic.

1896 – první inaktivovaná vakcína

Jsou vyvinuty první inaktivované vakcíny k ochraně lidí před tyfem a cholerou. 

1932 – první vakcína s adjuvans 

Byla zpřístupněna vakcína proti černému kašli. Po objevení adjuvans v 20. letech 20. století se jedná o první vakcínu obsahující hliníkové soli k posílení imunitní reakce těla. 

1946 – první vakcína proti chřipce

Vakcína proti chřipce byla první inaktivovanou vakcínou poskytující ochranu proti virům. Od té doby se každý rok vyrábí speciální vakcína proti chřipce na daný rok.

1952 – první vakcína proti dětské obrně

Vědci objevili vakcínu proti dětské obrně, nemoci, která v Evropě vedla k úmrtí více než 2 milionů lidí a milionům dalších způsobila celoživotní zdravotní postižení.

1961 – objevení mRNA

Vědci objevili mRNA, což otevřelo cestu k novým druhům vakcín.

1963 – první vakcína proti spalničkám

Byla objevena vakcína proti spalničkám, hlavní příčině úmrtí a zdravotního postižení v Evropě.

1972 – průlomová vakcína na bázi virového vektoru

Výzkumní pracovníci úspěšně prokázali potenciál využití neškodného viru k předávání instrukcí tělu. 

1980 – vymýcení pravých neštovic

Celosvětová očkovací kampaň vedla k vymýcení pravých neštovic, což je jediná lidská nemoc, kterou se kdy podařilo vymýtit. 

1981 – první vakcína na bázi proteinů

Byla vyvinuta první vakcína, která používá části viru. 

2002 – prohlášení Evropy za region bez dětské obrny 

Plošné očkování proti dětské obrně skoncovalo s nemocí, která vedla k úmrtí milionů lidí a milionům dalších způsobila trvalé zdravotní postižení. 

2006 – vakcína proti HPV 

Byla vyvinuta první vakcína proti HPV, což je virus, který může způsobit šest typů nádorových onemocnění, včetně rakoviny děložního čípku a konečníku, a každý rok je příčinou desítek tisíc případů nádorových onemocnění u mužů i žen v celé Evropě. 

2019 – první vakcína na bázi virového vektoru

Byla schválena první vakcína, která používá neškodný virus k předávání instrukcí tělu, a to k ochraně proti ebole. Tato vakcína byla vyvinuta více než 40 let poté, co byl daný koncept poprvé představen. 

2020 – první mRNA vakcína

Téměř 60 let po objevení mRNA a po desetiletích výzkumu byla vyvinuta první mRNA vakcína v rámci boje proti pandemii covidu-19.