Jak fungují vakcíny

Vakcíny fungují tak, že učí imunitní systém, jak bojovat proti onemocnění v případě, že s ním někdy přijde do styku. To výrazně snižuje riziko vážného onemocnění nebo rozšíření nemoci na ostatní. Vakcíny mohou chránit před jedním nebo více onemocněními. Někdy je možné podat souběžně několik vakcín za účelem ochrany před vícero onemocněními.

Vakcíny mohou chránit před jedním nebo více onemocněními. Někdy je možné podat souběžně několik vakcín za účelem ochrany před vícero onemocněními.

Většina vakcín obsahuje oslabené nebo inaktivované formy viru nebo bakterie, nebo jejich malou část, tzv. antigen.

Po podání vakcíny imunitní systém očkované osoby rozpozná tento antigen jako cizorodý. To aktivuje imunitní buňky k produkci protilátek a „zapamatování“ viru či bakterie. 

Pokud očkovaná osoba později přijde do kontaktu se skutečným virem nebo bakterií, její imunitní systém si na daný virus či bakterii „vzpomene“ a následně vytváří správné protilátky a rychle aktivuje správné imunitní buňky k hubení příslušného viru či bakterie, čímž danou osobu ochrání před příslušným onemocněním.

Naproti tomu lidé, kteří získají imunitu tím, že skutečně onemocní, mohou nemoc dále šířit a vystavit se riziku závažných komplikací způsobených daným onemocněním.

How vaccines work
1. Vakcína obsahuje antigen. 2. Při očkování imunitní systém dané osoby reaguje na antigen a naučí se proti němu bojovat. 3. Pokud se daná osoba nakazí tímto onemocněním, je chráněna, protože imunitní systém si pamatuje, jak reagovat.

Ochrana

Různé vakcíny poskytují různou úroveň ochrany. Doba trvání ochrany se liší v závislosti na onemocnění. Některé vakcíny dokáží chránit před onemocněním jen krátkou dobu a může být nutné přeočkování, jiné navodí imunitu na celý život.

Očkování nechrání pouze očkované osoby. Nepřímo chrání i neočkované osoby v příslušné komunitě, protože snižuje riziko vystavení infekci. Tomu říkáme „kolektivní imunita“.

Složky

Kromě jednoho nebo více antigenů lze do vakcíny přidat i další složky, které pomohou zachovat její stabilitu a účinnost. Regulační orgány dbají na to, aby všechny tyto složky byly bezpečné.

Mezi tyto složky patří:

  • stabilizátory, které udržují jednotlivé složky vakcíny stabilní,
  • adjuvans, které zlepšují imunitní reakci na vakcínu tím, že tuto reakci posilují, zrychlují a prodlužují její působení v čase – příkladem je hliník,
  • pomocné látky, což jsou neaktivní složky, jako je voda nebo chlorid sodný (sůl), jakož i konzervační nebo stabilizační látky, které pomáhají uchovávat vakcínu během skladování v nezměněné podobě, tj. účinnou.

V některých vakcínách můžeme nalézt i stopová množství dalších látek používaných ve výrobním procesu, například ovalbumin (bílkovinu přítomnou ve vejcích) nebo neomycin (antibiotikum). Pokud by tyto látky mohly u citlivého nebo alergického jedince vyvolat reakci, jejich přítomnost je zaznamenána v informacích poskytovaných zdravotnickým pracovníkům a pacientům.

Typy vakcín

Vakcíny na bázi proteinů obsahují malé části viru nebo bakterie, které nejsou nebezpečné, ale pomáhají imunitnímu systému rozpoznat skutečnou infekci a bojovat proti ní. Příkladem tohoto typu vakcín jsou vakcíny proti chřipce, tetanu a černému kašli, které se již používají mnoho let.

Tyto laboratorně vytvořené proteiny pouze stimulují imunitní systém a infekci ani onemocnění nezpůsobí.
Vakcíny na bázi proteinů často obsahují látky zvané adjuvans, které posilují reakci imunitního systému na vakcínu a zvyšují úroveň ochrany.
 

mRNA vakcíny a vakcíny na bázi virového vektoru obsahují instrukce, podle kterých lidské buňky vytvářejí antigenní protein. Tyto instrukce mohou mít jednu z těchto dvou podob: buď jako molekula zvaná mediátorová ribonukleová kyselina neboli mRNA, nebo jako neškodný virus, který nese genetickou informaci.

Jakmile člověk podstoupí očkování jedním z těchto typů vakcín, jeho buňky se řídí těmito pokyny a následně vytvářejí antigenní protein, který imunitní systém rozpozná jako cizorodý, což vede k aktivaci imunitních buněk a vytváření protilátek.

První čtyři vakcíny proti proti covidu-19 schválené v EU byly mRNA vakcíny nebo vakcíny na bázi virového vektoru.
 

Inactivated vaccines contain viruses that have been inactivated (killed) in a lab using heat or chemicals.

Inactivated viruses cannot reproduce themselves or cause illness but can still produce an immune response in the body. When a person receives an inactivated vaccine, their immune system identifies the inactive viruses as foreign. This teaches the body to produce antibodies to fight the viruses off.

Live attenuated vaccines contain live viruses or bacteria that have been weakened  by changing their DNA or by selecting weakest viruses or bacteria to include in the vaccine.

Weakened viruses and bacteria in live attenuated vaccines cannot cause disease but they can still produce an immune response in the body. When a person receives a live attenuated vaccine, the immune system identifies the weakened bacteria or viruses as foreign. This teaches the body to produce antibodies to fight off the bacteria or viruses. 

Live attenuated vaccines produce a strong immune response that can last a long time. This means that fewer doses may be needed than for other types of vaccine.

Common live attenuated vaccines are the measles, mumps and Rubella (MMR) vaccine and the chickenpox vaccine.

The first vaccine ever developed was a live attenuated vaccine. This was a vaccine against smallpox, developed in 1798. Live attenuated vaccine technology is still used today in modern vaccines such as those for measles, chickenpox and yellow fever. 

Toxoid vaccines contain toxins that have been inactivated and are therefore no longer toxic.

Toxins are chemicals produced by bacteria and that can cause some diseases, such as tetanus and diphtheria. 

Toxoids are made in the lab by deactivating disease-causing toxins, using chemicals or heat.

Inactivated toxins in toxoid vaccines cannot cause illness but they can still produce an immune response in the body. When a person receives a toxoid vaccine, the immune system targets the deactivated toxins and learns how to neutralise them. This teaches the body how to deactivate the toxins and prevent disease in future.

Toxoid vaccines teach the body to combat the toxins produced by the bacteria rather than fight off the bacteria themselves.

Toxoid vaccines often include an adjuvant to make the response stronger.

Common toxoid vaccines are the ones used against tetanus and diphtheria.

Schvalování vakcín v EU

Zjistěte, jakým způsobem orgány v Evropě testují vakcíny, aby se ujistily, že jsou bezpečné a účinné před tím, než je schválí k použití.

Přínosy očkování

Jak nás vakcíny chrání a jak zamezují šíření onemocnění? Zjistěte, jaké jsou jejich přínosy pro jednotlivce i společnost.