Přínosy očkování

Vakcíny zachránily miliony životů v Evropě i na celém světě. Rozsáhlé očkování napomohlo vymýcení pravých neštovic a dětské obrny v Evropě a dříve časté nemoci se tak staly vzácnými. 

Díky očkování jsou lidé chráněni před závažnými nemocemi a někdy i úmrtím v důsledku nemocí, jimž lze předcházet očkováním. Očkování rovněž zabraňuje šíření nemocí v rodině, mezi přáteli, kolegy, spolužáky a širší komunitou. 

Je považováno za jedno z nákladově nejefektivnějších opatření v oblasti veřejného zdraví, protože předchází výdajům spojeným s léčbou nemocných a péčí o ně.

Pokud jsou lidé v dané populaci očkováni proti určité infekční nemoci, je mnohem méně pravděpodobné, že se tato nemoc bude šířit. Zabraňuje se tak hromadnému výskytu nákazy a v případě, že se dostatečný počet lidí stane imunním, může být navozena „kolektivní imunita“. To pomáhá chránit nejen očkované osoby, ale nepřímo i ty, které jsou nákazou ohroženy více. Malé děti, starší osoby, osoby s oslabenou imunitou, pacienti s nádorovými onemocněními a lidé, kteří nemohou být očkováni ze zdravotních důvodů – ti všichni jsou ohroženi, když se onemocnění začnou v komunitě šířit, takže pokud se necháme očkovat, můžeme pomoci chránit i je. 

Do jaké míry jsou jednotlivá onemocnění nakažlivá?

U některých infekčních onemocnění se lidé nemohou spoléhat na kolektivní imunitu. Jedním z takových příkladů je tetanus, který se může rozvinout v důsledku běžných poranění, jako jsou řezné rány, škrábance či kousnutí psem nebo kočkou. Očkování je jediným způsobem zajištění přímé ochrany proti tetanu.

Na rozdíl od léčby, která je poskytována za účelem vyléčení nemoci, se vakcíny obvykle podávají zdravým lidem s cílem zabránit jejich onemocnění. Ačkoli dlouhodobé přínosy očkování nemusí být zřejmé hned, pokud by se lidé přestali očkovat, mohla by se řada nemocí, které se dnes díky očkování staly velmi vzácnými, vrátit.