Otázky a odpovědi

Všechny vakcíny používané v Evropě musí splňovat přísné bezpečnostní normy a musí být prokázáno, že jejich přínosy převyšují rizika.  

Některým lidem však mohou lékaři doporučit, aby se nenechali očkovat kvůli jejich zdravotnímu stavu.  

Důvodem může být, že mají problémy s imunitním systémem v důsledku nemoci (například leukemie nebo mnohočetného myelomu) nebo užívání jiných léčivých přípravků (například léčivých přípravků, které je mají připravit na transplantaci orgánů, nebo přípravků k léčbě určitých nádorových onemocnění).  

Pokud mají takové problémy s imunitním systémem, může jejich tělo na očkování reagovat odlišně. Může se také stát, že se lidé musí vyhnout určitým vakcínám, protože jsou alergičtí na jednu nebo více jejich složek. Například v některých typech vakcín se může nacházet stopové množství dalších látek používaných při jejich výrobě, jako je ovalbumin (bílkovina přítomná ve vejcích) nebo neomycin (antibiotikum). 

Rozhodnutí, zda se z lékařských důvodů nechat, či nenechat očkovat by měla být vždy přijímána na základě doporučení lékaře.  

Přestože u řady nemocí získají lidé, kteří se jimi nakazí, po uzdravení určitou imunitu, neplatí to pro všechny nemoci. Pokud lidé danou nemocí onemocní, existuje mnohem větší riziko vzniku komplikací a šíření nemoci na ostatní. Očkování je nejbezpečnějším způsobem, jak zajistit trvalou ochranu proti určité nemoci. 

Očkování proti nemoci s sebou nese mnohem menší riziko než samotná nemoc. Pokud onemocníte, budou ohroženi také vaši blízcí a komunita.  

I když žádné léčivé přípravky ani vakcíny nejsou 100% účinné, očkování představuje největší šanci na ochranu před nemocemi, jimž lze předcházet očkováním. 

Pokud jde o nemoci, jako je chřipka nebo covid-19, může se v určitou dobu v populaci vyskytovat mnoho různých kmenů nebo mutací. V takových případech se vakcíny obvykle upravují tak, aby chránily proti nejčastějším formám chřipky nebo covidu-19 v dané sezóně. To může znamenat, že i tak můžeme onemocnět, pokud jsme vystaveni kmeni, proti němuž vakcína nemusí být tak účinná. 

Lidé, kteří byli očkováni a přesto onemocní, mají obvykle mírnější příznaky a je mnohem méně pravděpodobné, že se u nich rozvine závažná forma nemoci nebo se vyskytnou komplikace. 

Žádná vakcína nemění lidskou DNA ani s ní neinteraguje.  

DNA se nachází v jádru buněk a je velmi dobře chráněna. Některé vakcíny proti covidu-19 používají mRNA (mediátorovou RNA) k tomu, aby vaše tělo naučily bojovat proti viru, který covid-19 způsobuje. Tyto vakcíny však s vaší DNA nijak neinteragují, neboť mRNA se do jádra buněk nedostane. 

Zůstává jen ve vnější části buněk. Používá se pouze k vytvoření malé části viru, aby se váš organismus mohl naučit, jak se chránit. Jakmile tak učiní, mRNA se velmi rychle rozpadne.  

mRNA vakcíny jsou zkoumány již několik desetiletí a neexistují žádné důkazy o tom, že by měnily naši DNA.   

Vakcíny se v Evropě používají již více než sto let a ukázalo se, že představují podstatně menší riziko než nemoci, proti kterým chrání. 

Všechny vakcíny používané v EU/EHP podléhají přísnému schvalovacímu procesu. Jakmile se začnou používat, lékaři, regulační orgány a další zdravotnické orgány stejně jako u všech léčivých přípravků neustále sledují hlášení o podezřeních na nežádoucí účinky. Tento proces monitorování bezpečnosti se nazývá farmakovigilance. 

Některé vakcíny mohou mít krátce po podání mírné nežádoucí účinky, jako jsou nepříjemné pocity v místě vpichu injekce nebo bolest hlavy. Neexistují však žádné důkazy o tom, že by v současnosti používané vakcíny mohly mít dlouhodobé nežádoucí účinky na zdraví člověka.   

Více informací o této problematice naleznete na našich stránkách věnovaných schvalování vakcín a jejich bezpečnosti a nežádoucím účinkům.

Díky očkování se některé nemoci vyskytují v Evropě velmi zřídka. V Evropě se navíc neobjevuje dětská obrna, v některých částech světa ji však stále nalezneme.  

Pokud se v Evropě sníží počet lidí očkovaných proti dětské obrně, je možné, že se z oblastí, kde se stále vyskytuje, dostane zpět do Evropy a do dalších oblastí, kde byla vymýcena. 

Očkování je proto velmi důležité k zajištění toho, aby se nemoci, které jsou velmi vzácné nebo které se již v Evropě nevyskytují, znovu neobjevily. 

Vakcíny nezpůsobují autismus. Výzkumní pracovníci na celém světě zkoumali ve stovkách studií, zda mezi vakcínami a autismem neexistuje nějaká spojitost. Nenašli žádný důkaz o jakékoli spojitosti.  

Studie z roku 1998, která naznačovala určitou spojitost mezi vakcínami a autismem, obsahovala vykonstruované údaje a byla zpochybněna řadou vědců i lékařů. Vědecký časopis, který tuto studii zveřejnil, ji stáhl. Hlavní autor byl vyškrtnut z registru lékařů Spojeného království a nemůže již vykonávat lékařskou praxi.  

O spojitosti mezi očkováním a autismem neexistují žádné důkazy, což potvrzují stovky následných studií. Výzkumní pracovníci na celém světě hledali jakoukoli spojitost, žádnou však nezjistili.  

V zájmu prokázání bezpečnosti podléhají všechny vakcíny schvalované k použití v Evropě časově náročnému schvalovacímu procesu. Po schválení jsou neustále monitorovány jejich nežádoucí účinky.  

Vakcíny neobsahují nebezpečné chemické látky. Všechny vakcíny musí splňovat přísné bezpečnostní normy, než jsou schváleny k použití v Evropě.  

Některé vakcíny obsahují látky, které mohou vyvolávat znepokojení, jako jsou soli hliníku a zbytkové množství formaldehydu. Tyto látky jsou do vakcíny vždy přidávány v nepatrném a bezpečném množství, a to z toho důvodu, že jsou nezbytné k jejímu správnému fungování. 

Například množství formaldehydu obsažené v některých vakcínách je nižší než to, které lidské tělo přirozeně vytváří, aby zajistilo fungování našeho organismu.  

Soli hliníku se bezpečně používají v některých vakcínách od 30. let 20. století. Malé množství solí hliníku lze nalézt i v potravinách a pitné vodě. U některých vakcín hrají zásadní úlohu, protože umožňují, aby vakcína mohla chránit očkovanou osobu před onemocněním.  

Množství všech složek vakcíny je bedlivě kontrolováno, aby se zajistilo, že jsou přítomny v bezpečném množství. Regulační orgány kontrolují, zda přínosy vakcín převyšují riziko možných reakcí na jejich složky. 

Očkování pomáhá chránit lidi před nemocemi. Protože u očkovaných osob existuje mnohem nižší riziko onemocnění, je také méně pravděpodobné, že budou nemoc šířit. Pokud je v komunitě očkováno mnoho lidí, jejich imunita proti dané nemoci chrání i malý počet osob, které očkovány být nemohou. Jedná se o tzv. kolektivní imunitu. 

Spoléháte-li se na to, že ostatní ve vaší komunitě jsou očkováni, vystavujete se většímu riziku onemocnění. U řady nemocí to tak navíc vůbec nefunguje. Pokud nemoci, které se vyskytují okolo nás, nepotřebují k šíření člověka nebo pokud mají řadu různých kmenů, mohou nakazit neočkované osoby bez ohledu na to, kolik lidí v jejich okolí je očkováno. 

Kolektivní imunita nenahrazuje očkování. Pokud se lidé rozhodnou nenechat se očkovat, vystavují se vyššímu riziku onemocnění a mohou zvýšit pravděpodobnost, že se nemoc rozšíří v jejich komunitě.

Vakcíny pomáhají chránit lidi před nemocemi. Učí tělo bránit se proti infekcím, které způsobují onemocnění.  

Většina vakcín obsahuje pouze malou část viru nebo bakterie, aby naučily imunitní systém se proti nim bránit. Jiné obsahují usmrcené viry nebo bakterie. Tyto vakcíny samy o sobě onemocnění způsobit nemohou. 

Tzv. živé atenuované vakcíny však obsahují oslabenou verzi viru nebo mikroorganismu způsobujícího onemocnění. Ty mohou vzácně způsobit mírné onemocnění u osob, které mají v důsledku nemoci nebo léčby oslabený imunitní systém. Pokud je váš imunitní systém oslaben, je důležité, abyste se poradili s lékařem o výhodách a nevýhodách podání takové vakcíny.