Jak fungují vakcíny
Vakcíny fungují tak, že učí imunitní systém, jak bojovat proti onemocnění v případě, že s ním někdy přijde do styku. To výrazně snižuje riziko vážného onemocnění nebo rozšíření nemoci na ostatní. Vakcíny mohou chránit před jedním nebo více onemocněními. Někdy je možné podat souběžně několik vakcín za účelem ochrany před vícero onemocněními.
Vakcíny mohou chránit před jedním nebo více onemocněními. Někdy je možné podat souběžně několik vakcín za účelem ochrany před vícero onemocněními.
Většina vakcín obsahuje oslabené nebo inaktivované formy viru nebo bakterie, nebo jejich malou část, tzv. antigen.
Po podání vakcíny imunitní systém očkované osoby rozpozná tento antigen jako cizorodý. To aktivuje imunitní buňky k produkci protilátek a „zapamatování“ viru či bakterie.
Pokud očkovaná osoba později přijde do kontaktu se skutečným virem nebo bakterií, její imunitní systém si na daný virus či bakterii „vzpomene“ a následně vytváří správné protilátky a rychle aktivuje správné imunitní buňky k hubení příslušného viru či bakterie, čímž danou osobu ochrání před příslušným onemocněním.
Naproti tomu lidé, kteří získají imunitu tím, že skutečně onemocní, mohou nemoc dále šířit a vystavit se riziku závažných komplikací způsobených daným onemocněním.
Ochrana
Různé vakcíny poskytují různou úroveň ochrany. Doba trvání ochrany se liší v závislosti na onemocnění. Některé vakcíny dokáží chránit před onemocněním jen krátkou dobu a může být nutné přeočkování, jiné navodí imunitu na celý život.
Očkování nechrání pouze očkované osoby. Nepřímo chrání i neočkované osoby v příslušné komunitě, protože snižuje riziko vystavení infekci. Tomu říkáme „kolektivní imunita“.
Složky
Kromě jednoho nebo více antigenů lze do vakcíny přidat i další složky, které pomohou zachovat její stabilitu a účinnost. Regulační orgány dbají na to, aby všechny tyto složky byly bezpečné.
Mezi tyto složky patří:
- stabilizátory, které udržují jednotlivé složky vakcíny stabilní,
- adjuvans, které zlepšují imunitní reakci na vakcínu tím, že tuto reakci posilují, zrychlují a prodlužují její působení v čase – příkladem je hliník,
- pomocné látky, což jsou neaktivní složky, jako je voda nebo chlorid sodný (sůl), jakož i konzervační nebo stabilizační látky, které pomáhají uchovávat vakcínu během skladování v nezměněné podobě, tj. účinnou.
V některých vakcínách můžeme nalézt i stopová množství dalších látek používaných ve výrobním procesu, například ovalbumin (bílkovinu přítomnou ve vejcích) nebo neomycin (antibiotikum). Pokud by tyto látky mohly u citlivého nebo alergického jedince vyvolat reakci, jejich přítomnost je zaznamenána v informacích poskytovaných zdravotnickým pracovníkům a pacientům.
Typy vakcín
mRNA vakcíny obsahují molekulu zvanou mediátorová ribonukleová kyselina (mRNA), která našim buňkám předává instrukce, jak bojovat s onemocněním.
Jakmile mRNA obsažená ve vakcíně vstoupí do buněk, předá instrukce k tvorbě neškodné bílkoviny, která napodobuje části viru, proti němuž má vakcína chránit.
Vzhledem k tomu, že mRNA vakcíny předávají instrukce k tvorbě malé části viru, nemohou způsobit onemocnění.
Poté, co buňky začnou vytvářet danou bílkovinu, imunitní systém ji rozpozná jako cizorodou, aktivuje imunitní buňky a vytváří protilátky. Náš imunitní systém se tak učí bojovat s viry, které obsahují tuto bílkovinu, což znamená, že pokud se tělo setká se skutečným virem, dokáže proti infekci bojovat lépe.
Vakcíny na bázi virového vektoru obsahují neškodný virus, který do buněk dodává malou část genetického kódu viru způsobujícího onemocnění. Tento kód nemůže způsobit onemocnění, dokáže však vyvolat imunitní reakci a naučit náš imunitní systém, jak proti onemocnění bojovat.
Vakcíny na bázi virového vektoru dokáží vyvolat silnou imunitní reakci, což znamená, že mohou poskytnout vysokou úroveň ochrany před infekcí nebo závažným onemocněním.
Inaktivované vakcíny obsahují viry, které byly inaktivovány (usmrceny) v laboratoři pomocí tepla nebo chemických látek.
Inaktivované viry se nemohou množit ani způsobit onemocnění, dokáží však v těle vyvolat imunitní reakci. Jakmile je očkované osobě podána inaktivovaná vakcína, její imunitní systém rozpozná neaktivní viry jako cizorodé. Tělo se tak naučí vytvářet protilátky, aby se dokázalo proti virům bránit.
Živé oslabené vakcíny obsahují živé viry nebo bakterie, které byly oslabeny, a to tak, že byla pozměněna jejich DNA nebo byly do vakcíny zahrnuty vybrané nejslabší viry nebo bakterie.
Oslabené viry a bakterie v živých oslabených vakcínách nemohou způsobit onemocnění, dokáží však v těle vyvolat imunitní reakci. Jakmile je očkované osobě podána živá oslabená vakcína, její imunitní systém rozpozná oslabené bakterie nebo viry jako cizorodé. Tělo se tak naučí vytvářet protilátky, aby se dokázalo proti bakteriím nebo virům bránit.
Živé oslabené vakcíny vyvolají silnou imunitní reakci, která může přetrvávat po dlouhou dobu. To znamená, že může být zapotřebí podání méně dávek než u jiných typů vakcín.
Běžnými živými oslabenými vakcínami jsou vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (tzv. vakcína MMR) a vakcína proti planým neštovicím.
První vakcínou, která byla kdy vyvinula, byla živá oslabená vakcína. Jednalo se o vakcínu proti pravým neštovicím vyvinutou v roce 1798. Technologie živých oslabených vakcín se dnes stále používá v moderních vakcínách, například ve vakcínách proti spalničkám, planým neštovicím a žluté zimnici.
Toxoidní vakcíny obsahují toxiny, které byly inaktivovány, a proto již nejsou toxické.
Toxiny jsou chemické látky vytvářené bakteriemi. Mohou způsobovat určitá onemocnění, jako je tetanus a záškrt.
Toxoidy se vyrábějí v laboratoři deaktivací toxinů, které způsobují onemocnění, pomocí chemických látek nebo tepla.
Inaktivované toxiny v toxoidních vakcínách nemohou způsobit onemocnění, dokáží však v těle vyvolat imunitní reakci. Jakmile je očkované osobě podána toxoidní vakcína, její imunitní systém zacílí na deaktivované toxiny a naučí se je neutralizovat. Tělo si tak osvojí, jak v budoucnu deaktivovat toxiny a zamezit onemocnění.
Toxoidní vakcíny učí tělo bojovat proti toxinům vytvářeným bakteriemi, nikoli proti bakteriím samotným.
Toxoidní vakcíny často obsahují adjuvans, díky čemuž je imunitní reakce silnější.
Běžnými toxoidními vakcínami jsou vakcíny proti tetanu a záškrtu.
Schvalování vakcín v EU
Zjistěte, jakým způsobem orgány v Evropě testují vakcíny, aby se ujistily, že jsou bezpečné a účinné před tím, než je schválí k použití.
Přínosy očkování
Jak nás vakcíny chrání a jak zamezují šíření onemocnění? Zjistěte, jaké jsou jejich přínosy pro jednotlivce i společnost.
COVID-19 medicines
European Medicines Agency - Safety of COVID-19 vaccines