Jak vakcíny účinkují

Vakcíny působí tak, že stimulují reakci imunitního systému na virus nebo bakterii. Imunitní systém si tak vytváří „paměť“. Díky této imunologické paměti si tělo daný virus nebo bakterii „zapamatuje“ a dokáže se proti nim chránit a zabránit vzniku onemocnění, které způsobují.

Většina vakcín obsahuje oslabené nebo inaktivované (usmrcené) formy viru nebo bakterie (nebo jejich malou část), které nemohou způsobit onemocnění. Jedná se o takzvané antigeny.

Po podání vakcíny imunitní systém očkované osoby vyhodnotí antigen jako cizorodý. Tím se aktivují imunitní buňky, aby hubily viry nebo bakterie způsobující onemocnění a vytvářely proti nim protilátky.

Aktivují se také imunitní buňky (takzvané T-buňky a B-buňky) v krvi, v kostní dřeni a v celém těle.

Pokud očkovaná osoba přijde později do kontaktu se skutečným virem nebo bakterií, její imunitní systém si na ně „vzpomene“.

Bude schopen vytvářet odpovídající protilátky a rychle aktivovat správné imunitní buňky, aby virus či bakterii usmrtily, čímž danou osobu ochrání před onemocněním.

Různé vakcíny navozují různou úroveň ochrany. Délka ochrany závisí také na tom, proti jakému onemocnění se vakcína používá. Některé vakcíny dokáží chránit před onemocněním jen krátkou dobu a může být nutné přeočkování, jiné navodí imunitu na celý život.

Očkování nechrání pouze očkované osoby. Snížením rizika vystavení infekci se také nepřímo chrání neočkované osoby v komunitě, například děti, které jsou na očkování příliš malé, nebo osoby s oslabeným imunitním systémem.

K dosažení této kolektivní imunity je třeba, aby byl v dané oblasti očkován dostatečný počet osob.

Naopak lidé, kteří získají imunitu tím, že skutečně onemocní, mohou:

• vystavit riziku onemocnění ostatní,
• vystavit sami sebe riziku závažných komplikací způsobených onemocněním.